|
V starších časech učili se děti zpěvu církevnímu. Kdo naučil se ve škole čísti, trochu latinsky a
měl sluch hudební a hlas, zpíval v kostele jako homo literatus a pomáhal zpěvákům. Ježto
zpěváci kostelní na všecky zpěvy nestačili, najati byli pěvci, neb se utvořil sbor zpěvný a tak
povstala bratrstva literátská. Začátek stal se v době Karla IV., kdy zakládání bratrstev docílilo
vrchole, kdy arcibiskup Arnošt sám duchovní zpěvy skládal. V adventě zpívaly se roráty.
Knihy, z nichž se tenkráte zpívalo, sluly kancionály. Psaný kancionál po zdejších literátech se
nezachoval . Děje se ale o něm zmínka v účtech zádušních r.1683, kdy zpívali, jak poznámka
praví, literáti v době adventní, v postě, o procesích, křižových dnech, o slavnosti Božího Těla
a o pouti. Zachoval se kancionál tištěný, vydání Jiřího Labaunera, v Starém Městě pražském ve
Velké Koleji r.1693 se zajímavou tištěnou předmluvou od Jana Hynka Dlouhoveskýho z Dlouhé
Vsi, probošta hl. kostela na Hradě Pražském. Mezi jiným dí:"Co by v zemi české nebylo a se
nenacházelo? Zlato, stříbro, perly, vína , drahé kamení, koření, ryby, ptactvo, zvěři, dobytku a
jiných věcí potřeba.... a t d." Tento kancionál opatřil Mikuláš Putermon, zdejší farář. Po r.1710
zmínka o literátech zaniká.
V dřívějších časech obstarával hudbu chrámovou řídící učitel, jenž si vycvičil zpěváky a naučil
je zároveň různým hudebním nástrojům. Zpěváčci dostávali z kostelní kasy 3 kopy grošů, učitel
deputát ze dvora, plat a kus pole.
Ve svých vzpomínkách na Dobřichovice v kronice školní zmiňuje se zdejší rodák p. rada
Havlík o zdejším zpěvu kostelním, o muzikantech, o řídícím učiteli, který nejen na varhany, ale
i na všechny ostatní nástroje hrál. Byli sousedé hrající na lesní rohy, trouby, housle, violy,
cella, bassy, klarinety, byli i mezi sousedy zdejšími dobří zpěváci barytonisté, tenoři i basisté.
Zmiňuje se o fořtovi Cibulkovi, který z listu i nejtěžší sola hrával a žádných zkoušek
přípravných nepotřeboval. Hudba chrámová byla pěstována zejména, když času letního
výletníci pražští, solisté Nár. divadla na zdejším kůru zpívali. Ještě za faráře P.Emiliána
Pauknera, znalce hudby církevní a skladatele, provozovány byly skladby, že to zní jako
pohádka, vmyslíme-li se v dnešní doby. P.Paukner zaznamenal, že od neděle IX. po sv.Duchu až
do sv.Václava v kostele dobřichovickém i karlickém přispěním pražských výletníků, např. pí
Marie Štětkové, Ant. Šimka, prof. Svojsíka, továrníka Procházky, Lad. Bobka, člena orchestru
Nár. div., učitele Švéda, provozovány skladby a moteta od Beethovena, Botoglieriho, Dvořáka,
Gounoda, Cherubiniho, Griesbachera, Haydna, Menegaliho, Picky, Frant. Procházky, Cmírala,
Mladého, Bendla, Sychry, Treglera, Říhovského a j.
Za mých dob zpívával ještě prof. Svojsík Dvořákovy bibl. písně a v r.1923 na den sv. Václava při
velké mši sv. zapěl Antonín Šimek,solista opery v Bratislavě a prof. Svojsík dvouhlasé "O
salutáris hostia" s průvodem varhan od Mikuláška, bývalého člena pěveckého kvarteta, které kdysi
podniklo turné kolem světa. Na varhany doprovázel Lad. Bobek. Též zpíval,,Agnus Dei"
jednohlasé od Bizzeta a krásnému zpěvu naslouchali mnozí hosté z Prahy.
Po válce mnoho se změnilo. Nastala bída o varhaníka a tu naučil se hráti Frant. Kos z Karlíka, po
něm jeho bratr Václav Kos, který o nedělích a svátcích na varhany hraje. Po dlouhá leta hrával p.
řídící ve výsl. Rudolf Koníček, který si sestavil i menší hudební sbor.Snad časem přijde hudba
chrámová zase k rozkvětu.
|